Současná krize obzvláště tvrdě zasáhla pracujícív Bosně a Hercegovině. Míra inflace v září dosáhla 16,8 %, což je nejvíce ze všech bývalých jugoslávských států. Analýza provedená Svazem odborových svazů Bosny a Hercegoviny uvádí, že minimální mzda pokrývá pouze 19 % životních nákladů a průměrná mzda pouze 38 %. Krize samozřejmě vedla k mírnému, ale nikoli zanedbatelnému obnovení třídního boje.

Pracovníci ve zdravotnictví

Více než 5000 zdravotnických pracovníků v kantonu Tuzla zahájilo generální stávku, v níž požadovali zvýšení mezd z 2,51 BAM/h (31,07 Kč/hod.) na 2,81 BAM/h (34,78 Kč/hod.). Tato stávka navazuje na stávku, která se konala v květnu, kdy vláda nejprve souhlasila s požadavky, ale později se rozhodla nabídnout nižší navýšení. Jakmile byla nová stávka ohlášena, vláda kantonu vydala rozhodnutí, kterým ji postavila mimo zákon. Zaměstnanci nadále bojují za lepší platy.

V květnu uspořádali podobnou stávku zdravotníci v kantonu 10. Stávku vedly tři odbory zastupující lékaře, zdravotní sestry a pomocný personál (např. uklízečky v nemocnicích). Dne 26. září odbory podepsaly kolektivní smlouvu, přestože odbory pomocného personálu tvrdily, že nebyly k jednání přizvány a že podepsaná smlouva pro ně není výhodná. O den později se však rozhodly stávkovat na vlastní pěst.

Zaměstnanci ve školství

Učitelé středních škol v západní Hercegovině uspořádali hodinovou výstražnou stávku, kterou pokračovali ve svém dvouletém boji za kolektivní smlouvu. V Banja Luce, hlavním městě Republiky srbské ("Srbské republiky" v rámci Bosny a Hercegoviny), zahájilo 21. září 430 pracovníků mateřských škol stávku za zvýšení mezd o 50 BAM (626 Kč) poté, co mzdy 17 let stagnovaly.

Horníci

Horníci jsou historicky i aktuálně jedním z nejbojovnějších odvětví v Bosně a Hercegovině. Po masových protestech na konci roku 2021 a v květnu letošního roku uspořádali horníci pracující v 7 dolech vlastněných státní elektrárenskou společností Elekroprivreda BiH výstražnou stávku, protože společnost vyplatila všem svým zaměstnancům kromě horníků jednorázovou výplatu 750 BAM (9387 Kč). Druhý den společnost oznámila, že horníci tuto platbu také dostanou.

Horníci zaměstnaní soukromou těžební společností ArcelorMittal v Prijedoru rovněž uspořádali výstražnou stávku poté, co jejich kolegům v Zenici byla přislíbena jednorázová platba 1100 BAM (13 768 Kč) poté, co zenická městská rada povolila dělníkům výplatu nezdaněných částek. Stávky mají pokračovat ve všech ostatních dolech vlastněných společností ArcelorMittal, dokud tuto platbu neobdrží všichni pracovníci.

Volby

Všechny tyto stávky se odehrávají na pozadí parlamentních voleb, které jsou opět považovány za "nejdůležitější v historii země". Po třech a půl letech krvavé imperialistické války v devadesátých letech zřídily Daytonské dohody jeden z nejsložitějších politických systémů na světě, aby potlačily nacionalistické napětí.Země byla rozdělena na dvě entity, Republiku srbskou a Federaci Bosny a Hercegoviny, se třemi konstitutivními národy - Bosňáky, Srby a Chorvaty. Stát má tři prezidenty, každá entita má dvě shromáždění a federace má také 10 kantonů, které mají určitý stupeň samosprávy. V neděli 2. října občané o všech z nich hlasovali.

Volby se konaly po letech napětí mezi bosňáckými a chorvatskými stranami. Pro lepší představu, na místa vyhrazená pro chorvatské zástupce mohou kandidovat pouze Chorvaté, ale hlasovat o nich mohou voliči všech národností. To umožňuje voličům jedné národnosti volit zástupce jiných národností. Například Komšić, současný chorvatský člen předsednictva, získal většinu hlasů v oblastech, kde jsou Chorvati v menšině. To vedlo k masivnímu odporu chorvatských stran v čele s Chorvatskou demokratickou unií Bosny a Hercegoviny (HDZ) a Draganem Čovićem, předsedou HDZ z řad bosenských Chorvatů, a následně ke kampani vyzývající k národní jednotě, která čerpala z obav, že Bosňáci udělají z Chorvatů menšinový národ a že Chorvati ztratí svá ústavní práva. Je pravda, že počet Chorvatů se snižuje, ale to je způsobeno především chorvatskou buržoazní, protidělnickou hospodářskou politikou, která nutí tisíce dělníků migrovat na západ do Evropy. Jednání mezi oběma stranami, která zprostředkovává Úřad vysokého představitele, kontroverzní orgán volený Radou bezpečnosti OSN, jenž má zajistit plnění Daytonských dohod, neustále selhávají.

Na srbské straně dominuje Aliance nezávislých sociálních demokratů (SNSD), kterou vede Milorad Dodik. Ještě před ruskou invazí na Ukrajinu byli Dodik a jeho kolegové z čela vlády Republiky srbské pod sankcemi Západu za svou podporu pro odtrženíRepubliky srbské od Bosny a Hercegoviny a neustálé hrozby tímtéž. Od invaze se Dodik stal známým Putinovým člověkem číslo jedna na Balkáně, což vedlo k tomu, že EUFOR zvýšil počet vojáků rozmístěných v zemi.

Situace, které dnes čelí proletariát nejen v Bosně a Hercegovině, ale ve všech zemích, je situací neustálé krize, hrozby vojenské intervence a neustálého rozdělování. Jakou cestou se tedy musí dělníci vydat, aby se z tohoto začarovaného kruhu krizí dostali? Odpověď nespočívá ani v nacionalistické politice, ani v liberálním utopismu, který prosazují tzv. občanské strany. Dělnická třída se může zachránit pouze tím, že bude bojovat sama za sebe, v rámci svých třídních orgánů, a naučí se prostřednictvím tohoto boje překonávat všechna rozdělení – národní, náboženská i odvětvová.